staročeský rytířský a později panský šlechtický rod, jehož kořeny sahají do konce 14. století.
Zakladatel - Martin z Újezda
Rok založení 14. století
Současná hlava - Jaroslav Lobkowicz 1942, 14. kníže z Lobkovic a 8. vévoda roudnický
Větve rodu
- Hasištejnští z Lobkovic
- Popelové z Lobkovic - bílinská linie, perucká linie, tachovská linie, duchcovská linie, chlumecká linie
- primogentitura na Roudnici - roudnická linie, křimická linie, dolnobeřkovická linie, velkomeziříčská linie † 1908)
- sekundogenitura na Mělníce
Tituly
- svobodný pán (Říše)
- svobodný pán (Čechy)
- kníže
- okněžněný hrabě
- vévoda zaháňský
- vévoda roudnický
- stavu prince de Lobkowicz
Někteří členové rodu:
- Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic 1568–1628, 1. kníže z Lobkovic
- Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz 1799–1878, počátek křimické linie
- Jaroslav Lobkowicz 1942
- Zdeněk Filip Lobkowicz 1954, římskokatolický kněz, premonstrát
- Antonín Lobkowicz 1956
- Jiří Lobkowicz 1956, česko-švýcarský politik a finančník
- Michal Lobkowicz 1964, 1998 ministr obrany České republiky.
- Vladimír Lobkowicz 1972
Po vzniku Československa v roce 1918 připravil československý zákon o pozemkové reformě Lobkovice o 80 % všech pozemků, které jim vyvlastnil. Po roce 1989 se někteří z Lobkoviců vrátili z emigrace a úspěšně zrestituovali část dříve zabaveného majetku.
